Biriukov Fedor. Referát Založení Evropy Založení Evropy. SCHWANITZ, Dietrich. Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Praha: Prostor, 2011, 82 - 98. 1.Úvod: V tomto referátu rozebírám kapitolu Založení Evropy z knihy « Vzdělanost jako živý dialog s minulostí » od Dietricha Schwanitze. Autor se snaží popsat historické procesy, pomoci kterým Evropa formovala. Text je rozdělen na několika tematických části. 2. Hlavní část: 2.1 Karel Veliký Karel byl vnukem Karla Martela. V období politické nestability jeho otec Pipin korunoval Karla Velikého císařem o Vánocích roku 800 n.l. 2.2 Karlův odkaz Němcům: císařská koruna Po Karlově smrti v roce 814 n.l. Říše se začala rozpadat, což vedlo ke sporu o dědictví. Německo a Francie se staly centry rozpadající se Říše. Zůstal však nevyřešený spor, kdo by měl získat Itálii? Vítězem tohoto sporu se stalo Německo, které zároveň obdrželo papeže a císařskou korunu díky čemuž bude příštích tisíc let nazýváno Svatá římská říše. Císařský trůn nebyl dědičný, to znamenalo, že se neustále bojovalo o právo být na trůnu. Od 10. do 11. století vladli vévodové ze Saska a frančtí vévodové. Ve 12. století byly nahrazeny Švabové. Vzhledem k častému střídání císařů lze 13. století nazvat stoletím bezvladí. Vláda Karla 4 a jeho synů byla poznamenána dobou politické stability, bývá nazývána zlatým věkem České republiky. Po vládě Karla IV. a jeho synů nastoupila na trůn Habsburská dynastie (a to od roku 1438). Ve stejné době začala vznikat demokracie v Anglii a Francii, ale Německo jde dál svou vlastní cestou. 2.3 Karlův odkaz Evropě: feudalismus. Karel Veliký byl nazýván velkým, protože postupně rozšířil francouzskou říši a také feudalismus po celé Evropě. To byl začátek vzniku mnoha evropských států. Karel dobývá sever Itálie, Španělsko, Anglii a Sicílii. Karel Veliký naléhal na pohanské severní Němce, aby vytvořili jediný stát s civilizovanými jižními Němci. To lze považovat za předpoklad pro vytvoření Německa. 2.4 Vsuvka o Německu a německém nacionalismu. Až do vzniku Německé říše v roce 1871 bylo těžké říci, co Německo skutečně bylo. Tento stát se nazýval Římská říše. Německo se lišilo od jiných států (např. Anglie a Francie), tím, že jejich státy byly jednotlivé státy jako Rakousko, Lübeck nebo Prusko. Němci přemýšleli, kdo jsou, co mají společného a došli k závěru, že je spojuje jazyk, kultura a básnictví. To vedlo k myšlence, že Říše je všude tam, kde se mluví německy. Ale na rozdíl od němců, Anglie a Francie definují svou identitu politicky. 2.5 Německé kmeny. V té době existovaly na území Německa německé kmeny, ze kterých se Německo objevilo. To jsou: (Přímá citace původního textu) - Bavoři, kteří posléze osídlili také Rakousko; - Alemani, kteří jsou rozšířeni ve Švýcarsku, Vorarlbersku v Rakousku, v Alsasku a zhruba na území Bádenska-Württemberska; - Durynkové, kteří osídlili také svobodný stát Sasko a Slezsko (jméno Sasko doputovalo na východ díky dynastickému vývoji); - Sasové, rámcově řečeno dnešní obyvatelé Dolního Saska a Vestfálska, kteří později také putovali směrem na Meklenbursko a Braniborsko; - Frísové (severní, východní a západní), kteří žijí při pobřeží a dlouho ovládali plavbu na Rýně (viz mnoho míst nesoucích jméno Friesenheim); - nejkomplikovanější jsou Frankové, kteří se dělí na Franky žijící u Rýna, podél Mohuče, podél Mosely a na Dolní Franky; ti všichni jsou předci Franků bavorských, hesenských, falckých a lotrinských, dále těch, kteří žijí v Sársku, v Porýní, ve Vlámsku, v Lucembursku a Holandsku (s výjimkou holandských Frísů). 2.6 Vývoj němčiny. Od samého počátku středověku bylo Německo rozděleno na dvě jazykové části: jižní a severní. V jižní části se zvuky začaly postupně měnit, na rozdíl od severní části, kde zůstaly stejné. To vše vedlo ke vzniku dvou jazyků: spisovná němčina a severní němčina („niederdeutsch“). Tak se v jižním Německu objevila „Mittelhochdeutsch“ ze starého německého jazyka. Spisovná němčina, kterou se v současnosti mluví, je variantou jižní němčiny, která se na sever Německa rozšířila díky Lutherově překladu Bible. Poprvé se objevila v severním Německu díky tomu, že se severní Německo stalo protestantské a četlo bibli, lidé se museli naučit prackticky nový jazyk. Tímto způsobem Severoněmecká výslovnost psané němčiny se tak stala normou pro celé Německo. Odlišnou situaci lze pozorovat na jihu Německa, kde se díky podobnosti s psanou němčinou zachovaly dialekty, ale v severním Německu "Plattdeutsch" prakticky zmizel, s výjimkou několika jazykových ostrůvků.